Nošení

Náš kontaktní nosící příběh začal bohužel vypůjčením špatného nosítka tzv. klokanky, která je nejen neergonomická, ale také se jí říká "visítko" a to zcela oprávněně.

Dítě doslova visí za rozkrok, namáhá páteř, kyčle a necítí se dobře. To jsem také po několika minutách zjistila, malý byl neklidný, nespokojený, otrávený a mě bolely záda.

Od nošení mě to na nějakou dobu odradilo, ale naštěstí ne na dlouho..

Za pár týdnů po poradě s kamarádkou jsem si vybrala od paní Magdalény z Maggionu ergonomické nosítko Noiga, na míru šité z látky, kterou jsem si vybrala, takže přesně podle mých představ. Matyášek po vložení o nosítka doslova "vrněl" blahem, rozdával úsměvy a po chvilce usnul.

Byla jsem dojatá, nadšená a šťastná za to, že jsem to po prvním špatném výběru nevzdala a vytrvala.

Než budu pokračovat dál, ráda bych Vám ukázala i vysvětlila rozdíl mezi ergonomickým a zcela nevhodným ergonomickým nosítkem:

Neergonomické nosítko (visítko) je každé které má pevnou opěrku zad, látku nemá od kolínku ke kolínku a poloha nožiček není do písmene "M" .A stejně jako pasivní chodítka/hopsadla mají negativní vliv na vývoj pohybového aparátu dítěte.

Příklad značek vyrábějící tyto "nosítka" : Chicco, Babybjörn, Womar,.. (každé kde může být dítě čelem ven).

Ergonomické nosítka a šátky nepřetěžují, nezatěžují kyčle a páteř dítěte. Látka nosítka je vždy od kolínka ke kolínku a dítě jde nosit jen a pouze čelem k "nosiči".Doporučuji především nosítka značky: Kibi, Manduca, Noiga, Tula,.. Šátků na nošení dětí je spousta druhů od elastických, přes bavlněné, lněné, vlněné až po konopné či hedvábné.

Nosítko nás provázelo na dlouhé tůry a procházky, např. první výšlap na Sněžku jsme s ním spokojeně a bez problémů zvládli. Byli středem pozornosti, především zahraniční turisté si nás fotili..

..a nějaká ta spokojeně snící fotka.

Malý rostl a nosítko nám pomale ale jistě přestávalo stačit a proto jsme se porozhlédli po něčem pohodlnějším. Na další dovolenou už nás doprovázel šátek který nám vypůjčila kamarádka.

Znovu jsem se zamilovala a i když Maty chodil sám, na delší procházky byl šátek ideálním společníkem.
Už na dovolené jsem si vybrala šátek, který bude náš a tím to všechno začalo. Propadla jsem šátkové mánii a i když to všechno začalo nevinně nosítkem a prvním šátkem, věděla jsem, že rozhodně nemám dost a chci víc.. ( :-D )





Skončili jsme u pěti šátků vlastních a jednoho, kterému jsme poskytli dočasný azyl a pomáháme ho kamarádce "zanosit".

Aktuálně má Matyášek 27 měsíců, často za mnou chodí se šátkem v ruce - ne proto, že by se mu nechtělo chodit, ale proto, že je kontaktní a chce se tulit.
Před pár dny mě bolely záda (Vánoční shon se na mě podepsal) a tak jsem malému vysvětlovala, že dnes se tulit nemůžeme, po chvilce přemýšlení odběhl do chodby donesl moji šálu, kterou držel v jedné ruce a plyšáka pandu v ruce druhé.
Po navázání pandy byl naprosto spokojený a moc se mu nošení líbilo, já byla dojatá a věřím, že jsem pro něj dobrým příkladem.



Varování na konec: Nošení - především nakupování šátků a nosítek je vysoce návykové, ale rozhodně všem doporučujeme.

Petruš a Matyášek.. ♥

P.S. Abych nezapomněla, ráda bych pozdravila všechny nosící maminky z Náměště a Třebíče, které mi byli velkou inspirací a doufám, že se brzy (jakmile budu zdravá a mít po všech operacích) uvidíme..